Tato precizně zpracovaná a široce pojatá studie nemá v českém prostředí obdoby. Autor s ní přišel na sklonku jedné éry, v závěru roku 2021, ale ani probíhající válka na Ukrajině tématu zahraničně-politické strategie Číny neubrala na důležitosti, i vzhledem k tomu, že se ukazuje, jak nalezení řešení a diplomatické zakončení války na Ukrajině se ve všech ohledech bez Číny neobejde. Předkládaná kniha uzavírá sérii autorových akademických pojednání o proměnách geopolitiky v průběhu staletí, kdy postupně zpracoval publikace o geopolitice USA, středoevropského prostoru, Ruska a konečně Říše středu, tedy Číny.
Jak se čtenář může dozvědět, bylo to vytvoření velkého kanálu spojující čínské řeky od severu k jihu, které umožnilo sjednocení rozdrobeného území a položilo základy centralizace čínské moci.
Záběr knihy je impozantní. Na 489 stranách a dohromady 10 kapitolách a 4 přílohách autor pozoruhodným způsobem pojednal historii čínské zahraniční politiky, její základy i strategii.
Kapitola “Politický realismus”, nastiňuje východiska Říše středu v proměnách staletí, která i přes často překotný vývoj a období nestabilit vykazuje dlouhodobé tendence a kontinuitu, a těmi je snaha pozorovat, upevňovat vlastní rozkolísanou pozici, zdrženlivě reagovat a nenárokovat si vedení.
Kapitola “Geopolitické konstanty” analyzuje geomorfologickou charakteristiku Číny, která předurčuje její geopolitiku. Autor zde zdůrazňuje specifikum Číny jako “říční” civilizace. Jak se čtenář může dozvědět, bylo to vytvoření velkého kanálu spojující čínské řeky od severu k jihu, které umožnilo sjednocení rozdrobeného území a položilo základy centralizace čínské moci.
V kapitole “Národní zvláštnosti, stát a dynastie”, se autor věnoval historickému přehledu vývoje Čínské civilizace se zvláštním zřetelem k dynastickému vývoji. Zároveň v podkapitole “Meritokracie” jsou analyzovány jednotlivé komponenty čínského řízení včetně role mandarínů a dalších složek a vrstev čínské společnosti v historii a jejich vliv na současnost. Cenným vstupem je potom zmínka o meritokratickém (zásluhovém) pojetí administrativy, které v kontrastu se západním exkluzivním pojetím, které bylo dlouhou dobu charakterizované uzavřeností administrativních a rozhodovacích pozic jen některým skupinám společnosti (příslušníkům šlechty, měšťanům), zahrnovalo pestřejší škálu celé čínské společnosti. I tak, jak autor na několika místech připomíná, se moderní Čína neubránila vážné krizi, kdy přílišným zahleděním do vlastní výjimečnosti promarnila inovační potenciál kontaktu s jinými civilizacemi, v důsledku zaostala a podlehla koloniálním mocnostem, během tzv. “století ponížení” od poloviny 19. do první třetiny 20. století.
V knize nechybí zvláštní důraz na tuto fázi dějin (století ponížení), které je dodnes považováno za nedílnou součást čínské politické kultury a východisko přístupu k nečínskému světu. Autor se pochopitelně věnoval také tématu války a revoluce a cestě nové Číny směrem ke globální supervelmoci v 21. století. knihu uzavírá kapitola “Vnitrostátní křižovatky”, pojednávající o geopolitických ohniscích současné Číny, která představují území Tibetu, Hongkongu a Macaa, Xinjiangu a Taiwanu.
V českém prostředí je navíc analýza Číny pokřivena téměř výhradním a přetrvávajícím vnímáním Číny jako komunistické mocnosti, které ve spojení se studenoválečným étosem havlistické politiky znemožňuje pochopení podstaty Číny v celé její šíři.
Úplně poslední kapitola “Geopolitické desatero Číny”, je ucelenou syntézou celé práce a ve stručné podobě představuje geopolitický kodex současné Číny. Za zvlášť cenný a pro současnou dobu potřebný považuji axiom 9. a sice “Stabilita Číny má globální hodnotu, její destabilizace by prohloubila celosvětový chaos.”
Každé kritice by měla předcházet znalost. To je ostatně výrok vyslovený samotným autorem v knize. Je otázkou, zda ve vztahu k Číně tato slova v českém prostředí platí. Odpověď je pesimistická. Na jednu stranu trpí výzkum Číny obecným celosvětovým neduhem exkluzivity sinologie. Jde o stav, kdy sinologové jsou stále spíše uzavřenou skupinou a málo komunikují s politology, bezpečnostními analytiky a ostatními společenskými vědci. To má za důsledek přetrvávající západocentrismus a slabé povědomí o specificky čínské analýze mezinárodní politiky.
V českém prostředí je navíc analýza Číny pokřivena téměř výhradním a přetrvávajícím vnímáním Číny jako komunistické mocnosti, které ve spojení se studenoválečným étosem havlistické politiky znemožňuje pochopení podstaty Číny v celé její šíři.
Kniha prof. Krejčího je tak vítaným zdrojem porozumění současné Číně a nástrojem k analýze její zahraniční politiky. A to i přes některé její dílčí nedostatky, které nicméně nejsou autorovou vinou, a dokonce je sám přiznává. Jde o jazykovou bariéru a s ní související absenci primárních pramenů. I tak představuje kniha Geopolitika Číny ojedinělé dílo, které i díky výjimečně kvalitnímu zpracování sekundárních anglických zdrojů nebo díky tomu, že vychází mimo jiné například z ruských překladů primárních čínských zdrojů dalece převyšuje jakoukoli českou soudobou odbornou literaturu o čínské politice.
Oskar Krejčí (2021). Geopolitika Číny. Praha: Professional Publishing, 489 stran. ISBN: 978-80-88260-51-6
