Thomas Hardy je anglický spisovatel a básník, jehož romány svým často nemilosrdným realismem a společensko-kritickým přístupem připomínají dílo o generaci mladšího Charlese Dickense. Na rozdíl od Dickense zasazuje své příběhy na venkov, do částečně fiktivního kraje Wessex—ve skutečnosti Hardyho rodné jihozápadní Anglie. Na to, že by kvůli tomu byly příběhové postavy ušetřeny reality raného, průmyslového kapitalismu, může čtenář ale rychle zapomenout.
Je to patrné právě z autorova pozdějšího románu Tess z d’Urbervillů, který byl publikovaný v roce 1891. O jeho obsahu trochu napovídá podtitul „Čistá žena věrně představena“, který Hardy s úmyslným pošťouchnutím svých kritiků přidal až na poslední chvíli před vydáním.1 Ústřední postavou děje je mladé, pohledné vesnické děvče Tess Durbeyfield, které je svými přízemnějšími rodiči zataženo do snahy polepšit si nárokováním domnělých vztahů se starým rodem d’Urbervillů. Ten je jedním z mnohých, který v Anglii napříč staletími ztratil majetek a postavení. Trochu viditelnějším pozůstatkem je po nich pouze zanedbaná rodová krypta v osadě Kingsbere. Tess skončí v náručí poživačného násilníka Aleca d’Urbervilla, který si ostatně rodové jméno také jenom koupil. Alec mladou a ještě naivní Tess proti jejímu lepšímu svědomí svede – respektive přímo znásilní (samotný román je v popisu úmyslně dvojznačný, protože to podle Hardyho na pointě nic nemění). Tím jí dává do vínku nešťastný osud a boj s ním udává dějovou linku po zbytek příběhu. Ne nadarmo jsou Hardyho romány označovány za „vesnickou tragédií“. Podobně jako v té antické v ní její protagonisté málokdy uniknou svému osudu; statečným snahám, charakterovým kladům a morálním přednostem navzdory.
A v tom je znepokojivé kouzlo Hardyho románu. Popisy bukolické přírody se bryskně mění na ukázky nemilosrdnosti lidí, i když ta je často hnána rostoucí chudobou a „vykořeněností“ z půdy, která je žene od místa k místu. Průmyslová modernita tedy zasahuje i sem. Připomeňme, že období druhé poloviny 19. století prožívalo dozvuky poslední vlny zabírání obecních pastvin.2 Zchudlí rolníci, nyní bez vlastní půdy, se museli čím dál častěji stěhovat za námezdní práci a jejich nájemní smlouvy byly poskytovány na krátká období, případně nebyly vůbec obnovovány.3 Farmářů bylo méně, vlastnili mnohem více půdy a byli nuceni zavádět novou průmyslovou techniku, ukázky čehož vidíme i v románu.4 Zároveň byli pod rostoucím tlakem mezinárodní konkurence z levnějších, koloniálních trhů, což činilo mnohou domácí farmářskou produkci nerentabilní a platy pro nádeníky mizerné.5 Jak poznamenává editor anglického vydání románu Tim Dolin, „Hardy výslovně spojuje rozpad venkovských společenských struktur pod vlivem industrializace s rostoucím putováním Tess (a dalších [postav])“.6 Znalost historického prostředí dá snadněji pochopit ryze materialistickým snahám Tessiiných rodičů i tomu, proč zbohatlíci typu Aleca D’Urbervilla měli větší vliv než někdejší šlechtici, jejichž moc vůči poddaným byla přese vše kompenzována povinnostmi.
Tato ukázková lekce z dopadu modernity na vztahy na anglickém venkově se odehrává na pozadí trápení samotné Tess. A to není způsobené pouze spalující vášní poživačného Aleca a životními okolnostmi. Nejméně sympatickou postavou knihy je paradoxně Angel Clare, mladík pocházející ze střední třídy anglikánského reverenda, který navzdory přáním svých rodičů aspiruje na to, aby si založil vlastní farmu. Tess a Angel se do sebe zamilují; potíž je v tom, že Angel miluje platonický ideál čisté vesnické dívky, který si vysnil, nikoliv reálnou ženu. Navíc se považuje za pokrokového světáka, který nejde s davem a na mravy viktoriánské Anglie prý pohlíží s nadhledem. Když mu Tess odhalí své tajemství – které se koneckonců podobá jeho vlastnímu, s tím rozdílem, že jeho chování bylo zcela dobrovolné – ideál se mu rozbije a on neví, co si počít s realitou. Respektive reaguje jako malé dítě: je zhrzený, začne kolem sebe šířit jedovaté poznámky a Tess opustí, aby si vyléčil pomyslné rány. V důsledku je to právě Angel, nikoliv Alec, kdo Tess dovede od katastrofy ke tragédii a svou zahleděností do sebe sama její osud zpečetí. Angelův charakter je pěkně podtržen v závěrečných řádcích románu, kdy si nahrazuje jeden ideál novým, zřejmě čistějším.
Hardy tím dává praktickou lekci z feminismu, která jde z hlediska současnosti mimo běžný liberální i konzervativní úhel pohledu. Tess je velmi morální a sympatická žena a zároveň silná osobnost. Po celý román překonává překážky osudu a přepjatého puritanismu viktoriánské Anglie, který nasazuje radikálně náročnější morální laťku ženám než mužům. Žena ve své ženskosti ve společnosti neměla rovnoprávné místo a Tess z d’Urbervillů není Hardyho román, kde na to autor poukazuje. Nekonformní hrdinky najdeme jak v knihách Daleko od hlučícího davu (1874), tak v Neblahém Judovi (1895).
Čtenáři nechci celý děj prozrazovat, ale chování Angela nápadně předjímá dnešní bořiče zavedených pořádků, čili hnutí woke. U nich také dominuje abstraktní, idealistická, respektive ideologická stránka osobnosti nad konkrétním vztahem s realitou, včetně otázky mezilidských vztahů. Obecně řečeno je chvályhodné mít ideál – ale jakou má vazbu na okolí a životy druhých?
A ještě jedno zamyšlení. Co se týče morálky, žijeme v radikálně odlišné době od viktoriánské Anglie. Navzdory tomu si současná feministická hnutí (a doplňme: pokud vůbec uznávají rozdíl mezi muži a ženami!) za cíl berou zvrácenou podobu násilnické maskulinity, která je v Hardyho románu zachycena v podobě Aleca. Přitom ignorují Angely, kteří jsou ve svém sebezahleděném narcismu zřejmě blíže dominantní formě dnešního dysfunkčního muže než v případě Aleca. Koneckonců, někteří autoři poukazují, že narcisismus je druhou, lidskou stránkou konzumních vztahů v neoliberálně kapitalistické společnosti, a tedy v různých podobách společný pro obě pohlaví.7 Nabízí se možnost, že tento „andělský“ charakterový typ je jedním z těch, co postmoderní feministické směry hlasitě podporují a dávají tak na obdiv svůj příklon k pokrokovým myšlenkám. Že jejich reálný vztah k ženám ve svém okolí může být s těmito ideály v značném rozporu, koneckonců víme dobře z nedávných kauz a soudních sporů.
Navzdory století a půl, které nás dělí od Hardyho vesnické tragédie, má jeho román co říci k naším vlastním prožitkům z modernity i v mezilidských vztazích. To není vůbec špatný výsledek.
Poznámky
1HARDY, Thomas. Tess of the D’Urbervilles. Tim DOLIN, ed. London: Penguin Books, 2003, s. 400.
2Problematiku obecné pastviny a její hospodařské smysluplnosti v 20. století kriticky otevřel HARDIN, Garrett. The Tragedy of the Commons. Science. 1968, roč. 162, č. 3859. Pro oponenturu (ze socialistického) úhledu pohledu např. FAIRLIE, Simon. A Short History of Enclosure in Britain. The Land Magazine [online]. 2009. Dostupné z: https://www.thelandmagazine.org.uk/articles/short-history-enclosure-britain
3CARTWRIGHT, Mark. Agriculture in the British Industrial Revolution. World History Encyclopedia [online]. 2023. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/article/2191/agriculture-in-the-british-industrial-revolution/
4Ibid.
5Ibid.
6HARDY, Thomas. Tess of the D’Urbervilles. Tim DOLIN, ed. London: Penguin Books, 2003, s. 352, poznámka 3.
7JAPPE, Anselm. La société autophage: capitalisme, démesure et autodestruction. Paris: la Découverte, 2020.
